CHALLENGE 44. – SAY NO TO PROCRASTINATION.

   Nejvýstižnější definici hledejte na Urban Dictionary: PROKRASTINACE = definici přidám později. Myslím, že mezi námi není žádný perfekcionista, který by alespoň jednou prokrastinaci nezapojil do svého života. Mohlo se jednat o drobnost, ale každý jsme se s ní setkali. V dnešní době spousta z nás chorobně odkládá, co se dá. Splnění zadaného projektu, odpověď na mail, odeslání dopisu, přihláška na výšku, nákup, učení, vaření večeře, cvičení, cokoli. Od důležitých úkolů po činnosti všedních dnů. Využíváme nejzazších termínů, probdíme noci den před závěrečným dnem, který máme na odevzdání své práce, stěžujeme si, že jsme se ještě nedokopali k tomu, abychom začali jíst zdravěji, jsme na sebe naštvaní, když se nám kvůli nekonečnému a opětovnému oddalování něco nepodaří. A stejně se tato situace opakuje den co den napříč generacemi a národy.

   Možná se jedná o jeden ze znaků dnešní doby, aby se za pár let měly o čem učit děti v hodinách dějepisu, ale především jde o zažitý zlozvyk, který jako zlozvyk vůbec nevnímáme. Dnešní výzva proto zní: ŘEKNĚTE NE PROKRASTINACI. Vypněte facebooky, přestaňte co pár minut sledovat mobily a brouzdat po internetu, přestaňte sledovat ještě tohle a ještě tohle a ještě tohle, vážně poslední video na youtube, neprocházejte hodiny profily na nejrůznějších sociálních sítích, přestaňte odkládat to nejdůležitější, co máte – a to váš vlastní a reálný život.

   Vydejte se konečně po dlouhém odkládání běhat a nečekejte na běhací počasí, v létě se vám pak bude zdát, že je moc velké horko, takže budete vyhlížet chladnější podzim, kdy nakonec zjistíte, že je zase moc velká zima. Vyzkoušejte ten recept na španělskou paellu, který máte dva roky v záložkách, otevřete víno, které si schováváte dva roky, protože čekáte na vhodnou příležitost. Roztřiďte konečně tu hromadu papírů, kterou máte už měsíce na stole, neodkládejte práci na víkend, protože víte, že se vám do ní stejně nebude chtít. Nebojte se, že něčemu nerozumíte, návod nebo řešení budete hledat i za pár měsíců, tak se zbavte toho pocitu nejistoty hned teď. Neříkejte si, že si ještě zahrajete jedno kolo hry, než se půjdete učit. Využijte Dne mrkvového koláče a konečně ho vyzkoušejte. Udělejte si třeba svůj vlastní seznam dnů, nemusíte se řídit danými dny, které jsou uznávány mezinárodně, jako například Den sv. Patrika nebo Den studentů, vymyslete si na měsíc k jednotlivým dnům své vlastní názvy, které vám pak pomohou rychleji splnit to, co odkládáte. Vytvořte si svůj vlastní Den, kdy uklidím ve skříni nebo Den, kdy si přivstanu a konečně se nasnídám. Uspořádejte svůj vlastní cizojazyčný týden a podívejte se každý den na jeden z těch anglických filmů, na které se chystáte neuvěřitelně dlouho. Určete si, že každý den v týdnu vyzkoušíte k večeři něco nového. Když budete mít nápad, udělejte pro něj alespoň nějakou drobnost hned, jinak skončí jako většina vašich předchozích plánů – buď na něj zapomenete, nebo ho budete oddalovat tak dlouho, až se vám nebude zdát tak skvělý, abyste ho využili. Splňte všechny svoje sliby, na které si už pořádně ani nevzpomínáte. Zavolejte kamarádovi, kterému jste slíbili zavolat před měsícem, a tak si budete konečně moci odškrtnout na svém pomyslném seznamu další bod. Vyřešte problém, který vás provází několik dní nebo let. Nepřemýšlejte nad tím, jestli se vám do něčeho chce nebo ne, prostě to udělejte. Nevypínejte pouze facebooky a další rozklikané stránky, vypněte po dobu, co se rozhodnete něco splnit, celý počítač – jedině tak vás nebude lákat ani jediná myšlenka k tomu, abyste se podívali, jestli třeba není někde něco nového. Vydejte se na místo, kam jste se vždycky chtěli podívat. Vymyslete si způsob, jak si povinnosti přeměnit v zábavnější.

   Čím více práce si necháváte na později a čím více se vám hromadí to, co máte splnit, tím svíravější pocit máte. Ať už si to uvědomuje nebo ne. Sama moc dobře vím, že ne vždy se člověku chce do všeho hned, ale čím dříve práci uděláte, tím méně jí budete mít - nebudete muset před spaním přemýšlet nad tím, jestli budete schopní zvládnout všechno to, co se vám postupným a systematickým odsunováním potkalo v takovém množství. A tím snadněji se vám bude dýchat. Tak začněte právě dnes, odhodlejte se splnit něco, co vám leží na stole nebo v hlavě už dlouho. A vůbec, proč vlastně až někdy během dneška, začněte hned teď! (:

(Ironie: zrovna jsem si po dopsání poslední věty řekla, že si před psaním anglické verze nejprve půjdu uvařit kávu a vrátím se k ní později, ale fajn, nebudu kazit partu, jdu pokračovat hned :D)

The most accurate definition you would probably find thanks to the Urban Dictionary: PROCRASTINATION = I´ll put up a definition later. I think that there is no perfectionist  among us who would never met procrastination in their own behaviour. It could be a trifle, but everyone of us has been a friend with that situation at least once. A lot of us postpone pathologically almost everything in these days. When you should fulfil a project, a mail response, when you should send a letter, your university application, studying, cooking the dinner, exercise, whatever. We depend on deadlines, we´re able to don´t sleep a night before the deadline, we complain that we haven´t managed to eat healthier yet, we´re angry with ourselves that we  we´re not good at something because of the procrastination. True enough, though we still carry on and the same situation is here all the time all around the world.

Maybe it´s just a mark of our century (understand, children will need something in their History classes to learn about), but first and foremost – we´re talking about our bad habit which we don´t feel as a bad habit. Today challenge sounds: SAY NO TO PROCRASTINATION. Turn off your facebooks, stop staring at your mobiles and stop surfing the net for a while, stop watching just this and that and that last video on youtube, don´t scroll various profiles on social network, stop postponing the most precious thing you have – your own real life.    

Go for jogging after the endless postponing, don´t wait for the good weather – you would be thinking about the unbearable hot in summer, so you´ll be looking forward to autumn – and then there´ll be too cold. Try the recipe for the Spanish paella, which you have in bookmarks two years, open the wine that  you save for the appropriate occasion. Sort that heap of papers that is on your table for months, don´t postpone the work for weekend, because you know that you´ll be not keen on again. Don´t play the last level of the game before you want to do something. Celebrate the Carrot Cake Day and try it finally. Make your own list of special days, you don´t have to watch days like St. Patrick´s Day or Students Day, you can make out your own ones for a month for instance. Make your own Tidy Up Your Closet Day or I Will Wake Up Earlier And Have Breakfast Day. Make your own foreign langure week and watch a foreign film every day – yeah, those films, you´d like to see for ages. Make something new for dinner every day in one week. When you have an idea, do something for it immediately, at least a little thing, because then it would be the same situation like every other time – you´ll forget it, or you´ll postpone it so long, that after some months it won´t be so charming as right now. Keep all of your promises. Call your friend who you promised a call before the month. Sort out a problem which is here with your for days or years. Don´t think about it if you´re fond of or not, just do it. Don´t turn off just your facebook and another sites, turn off your PC for the whole time when you decide to fulfil something – it´s the only solution if you don´t want to be sidetracked. Go somewhere where you´ve always wanted to. Don´t be afraid that you don´t understand something, you´ll have to find out the solution or direction once, so get rid of that bad insecure feeling now. Find a way who to make your duties funnier.

The more you let things wait for you, the more of tingle you have, because the duties are still here and they meet with other duties. I know really well that we´re not keen on to do something immediately all the time, but the sooner you do your work, the least of it you have and then you don´t have to think about it in bed, if you´re able to manage all of that heap. And the breathing will be so much easier for you. So start today, bring yourself to do something from your „To Do List“ (which you have for ages). Or not, not just today, start right now! (:

CHALLENGE No. 43 – PAY IT FORWARD. POŠLI TO DÁL.

   Dneska budu nejspíš docela stručná, takže začnu zrovna zněním nové výzvy: POŠLI TO DÁL. Ti z vás, ke kterým se dostal film „Pošli to dál“ (http://www.csfd.cz/film/5719-posli-to-dal/) už tuší, o co poběží. A ti, kteří jste o onom americkém snímku dosud neslyšeli, nezoufejte, alespoň pro vás následujících pár řádků znamená, že se dočtete o něčem úplně novém.

   Možná vám bude nejlepším vysvětlením lehké nastínění děje. Chlápek jménem Chris, povoláním novinář, přijde při jedné policejní akci o auto. Pak ho ale překvapí nečekaná událost – naprosto neznámý muž mu věnuje své auto – a NIC. ZA. NĚJ. NECHCE. Jak už to ale bývá, vše má své odůvodnění, stejně jako toto neuvěřitelné gesto. Před čtyřmi měsíci dostali na jedné škole žáci 7. třídy zajímavý úkol: vymyslet způsob, jak změnit svět kolem sebe. A tak malý Trevor přichází s nápadem, že začne sám u sebe, pomůže bezdomovci, kterého přivede s sebou domů, najde ještě několik dalších lidí, kterým by rád pomohl, ale nečeká žádné díky – místo díků si přeje, aby pomoc poslali dál.

   Nebudu vám vyprávět zbytek příběhu, Trevorovy nezdary, pochybnosti a tak dál, na film se můžete podívat sami. Vezměme si z filmu pouze jeho hlavní téma. Oplácejte dobré skutky, které vás potkají během dne. Tak, že s nimi budete pokračovat sami. Tak, že i vy sami uděláme dobrý skutek. A nic za to nebudete chtít, jen si budete přát, aby ti, kterých se váš dobrý skutek týká, pokračovali stejnou cestou.

   Usmál se na vás kluk na ulici? Popřejte za to hned v obchodě prodavačce pěkný den. Podala vám spadlé klíče paní, která za vámi vešla do kavárny? Zaplaťte za to kávu navíc, abyste udělali radost dalšímu zákazníkovi. Počkal na vás řidič tramvaje a neujel vám? Kupte růži té smutné paní, co sedí na lavičce u květinářství - na oplátku milému řidiči. Spadla vám zmrzlina a někdo za vámi vám sám od sebe koupil novou? Pohlídejte za to před obchodem kočárek paní, které právě usnula dcerunka, aby ji s sebou nemusela brát dovnitř.

   Podle mě jsou dětská přání a dobré úmysly nejupřímnější ze všech, budiž mi důkazem zmiňovaný film, který tuto skutečnost naznačil. Využijte tedy Trevorova nápadu i vy. Jak jinak chcete viditelněji dokázat, že se k sobě budou lidé kolem vás, ve vašem městě a po celém světě chovat jinak? Oplácejte dobré skutky, zapojte se do „hry“ Pošli to dál. Je to stejné jako s úsměvem a radostí, kterou dáváte druhým – čím více dobrých skutků oplatíte a pošlete dál, tím více se vám jich vrátí. A pokud nemáte co oplácet, začnete tuto vlnu u sebe. Tak neváhej a POŠLI TO DÁL! (:

I´ll be quite brief today and I´m going to start with the wording of a new challenge right now: PAY IT FORWARD. Those of you who have seen the film „Pay It Forward“ know, what´s my point. And those of you who have never heard about the film – don´t worry, I´m happy that the following lines will be a novelty for you.

Maybe the best explanation will be a light outline of the plot. A guy called Chris, who´s a journalist, loses his car. But right then he´s surprised thanks to an unbelievable happening – a totally unknown man gives him his own car – and DOESN´T. WANT. TO. LET. CHRIS. RECIPROCATES. IT. Yeah, he can´t believe, but there is a reason why the man made this huge gesture. Pupils of a 7th grade of a school got an interesting homework: come up with a way how to change the world around them. A boy called Trevor comes up with the most original idea – he starts with himself, he helps a homeless man, comes home with him and then he finds some other people who he wants to help to. But Trevor doesn´t wait for thanks – he wishes instead of that something special – he wishes the people paid the help forward.

I´m not going to retell the whole story to you, Trevor´s failure or qualms and so on, you can watch the film on your own. My point is to take and idea from the film main topic. Pay forward random acts of kindness which met you during the day. Pay it forward and continue with them on your own. Do random acts of kindness. And don´t want any reciprocation. You can have just a wish that the people who are part of your random act of kindness will pay them forward again.

Did a boy smile at you in the street today? Soo, you, wish a good day to a shop assistent as a reciprocation. Did a woman behind you in a café pick up your keys that fell you? Pay one more coffee to some another costumer as a reciprocation. Did a bus driver wait for you? Buy a rose for that sad woman sitting in front of the florist´s as a reciprocation. Did your ice-crem fall down and someone did buy another one for you? Stay with a baby in front of the shop when you see that his mother needs to let the baby sleep outside.

From my point of view, wishes and good intentions of children are the most honest, my prove is that film with Trevor as a main character. So lets use his idea. Is there other better way how you would like to make people around you, in your city, in the world to behave different to each other? Pay forward  random acts of kindness and take part in a „game“ Pay It Forward. It´s the same situation like with the smile or joy which you give to others – the more random acts you pay forward, the more will go back to you. And if there is nothing what would you like to reciprocate, start the wave on your own. So don´t wait and PAY IT FORWARD! (: 

CHALLENGE No. 42 – LET SOMEONE SHINE.

   Když jsem zjistila, že je v pátek (20. března) takzvaný INTERNATIONAL DAY OF HAPPINESS, chtěla jsem název tohoto dne použít i jako název pro novou výzvu. Jenže… Něco na ten způsob už jsme tu měli víckrát – měli jste si přiznat, že jste šťastní, měli jste si uvědomit, za co jste vděční, měli jste si každý den najít něco, co vás udělalo šťastnými – a tak podobně. Samozřejmě, štěstí je taaakhle moc a ještě víc důležité, ale tentokrát to chce něco víc. Nedávno jsem slyšela citát, že radost, kterou s někým nesdílíme, není pravá radost.

   Většinou je to úplně stejně i se štěstím. Určitě si vzpomenete na nějaký moment, o který jste se nechtěli s nikým podělit, protože by ztratil své kouzlo, ale na druhou stranu je tu nespočet momentů, které jsou mnohem kouzelnější, když jste šťastní společně s ostatními. A proto výzva tohoto týdne zní: NECHTE NĚKOHO ZAZÁŘIT. Jen doufám, že se mi podaří správně vyjádřit, co tím myslím, budu se opravdu snažit, slibuju.

   Taakže… Znáte ten pocit, když někomu koupíte dárek a trefíte se zrovna tak, že dotyčnému po otevření překvapení od vás září radostí a nadšením oči? Tak přesně tohle mám na mysli.

   Nemusíte druhým něco kupovat, to vůbec ne. Stačí, když vymyslíte situaci, při které by mohli být šťastní, a budete přihlížejícím a usměvavým svědkem. Možná má někdo z vaší rodiny nebo kamarádů narozeniny či svátek – co takhle udělat letos změnu a rozzářit jim den nějak jinak? Třeba jim rozvěšte balonky kolem domu nebo je překvapte snídaní do postele. Nechte mladší sourozence vyhrát hru (nebo klidně i ty starší – u nás se hry vždycky hrály do té doby, než vyhrál taťka). Nechte sníst někoho poslední kousek pizzy. Nechte bratrovi klíč schovaný někde u dveří, když víte, že si ho jako obvykle zapomene a bude muset čekat, než se vrátí domů někdo další. Všimněte si, že má někdo v okolí na něco talent – pomozte mu získat příležitost, jak by ho mohl ukázat světu, pomozte kamarádce uspořádat výstavu, zajistěte kamarádovi kytaristovi hraní na vernisáži. Ustupte pro jednou druhým a nechte je prosadit jejich řešení, nápad nebo názor. Dejte kamarádovi lístek na koncert, kam se vám zrovna moc nechce, když víte, jak moc by tam chtěl jít on, ale už je vyprodáno. Je opět tolik možností, které by se sem daly připsat, ale tentokrát už nechám spíš jen na vás, jakým způsobem se rozhodnete nechat druhé zazářit štěstím.

   A nakonec nebudou díky vám šťastní jen druzí. Nejšťastnější budete prostřednictvím jejich štěstí vy.

(:

As soon as I´ve found out that we celebrate INTERNATIONAL DAY OF HAPPINESS this Friday (20th March), I´ve wanted to use this name for a new challenge. True enough, though… We´ve already had something like that here – you tried to admit that you were happy, you were thinking what you were grateful for, you had something like a list with things which made your day – and so on.  Of course, happiness is really really really important, but we should do something more this time. Recently I´ve heard a quote about joy , it was like this – joy which we don´t share, isn´t the real kind of joy.

It´s absolutely same with happiness usually. I´m sure that you´re able to remember some moment which you don´t want to share with no one, because of its charm, but on the other hand, there are loads of moments which are much more charming when we are happy together with someone. That´s the reason why the challenge of the week sounds: LET SOMEONE SHINE. I hope that I´ll explain you it well, I´ll do my best, promise.

Soo… Do you know that feeling when you buy a present for someone and it´s really great, so the person who was given that gift by you, have those glitters in their eyes? Do you know that? Because it´s the thing that is in my mind. I let you to choose the way in which you´ll let someone shine thanks to the happiness.

You don´t have to buy anything, at all. You can just come up with an idea or situation in which others could be happy – and then you´ll bet he smiling witness. Maybe somebody from your family or friends has the birthday – what about to change the routine and make their day in a different way? Maybe you could put balloons around the house or make the breakfast to bed for them. Let your siblings win the game. Let someone eat the last piece of your pizza. Let yoje překvapte snídaní do postele. Leave a key for your brother hidden somewhere close to the door, because you know that he´s going to forget his own one and that he´ll have to wait for someone again.  Notice that somebody in your surroundings has a unique talent for something – help them to get an opportunity to show it to the world, help organize an exhibition to your friend, find a chance for your friend guitarist to play somewhere. Step back sometimes and let others to come up with their solution, idea or opinion. Give your concert ticket to your friend if you´re not in a mood go there on your own and when you know how much he would like to go there, but the concert is sold out. There are too many possibilities again which I could write here, but this time, I´d love to let you find the way in which you could let other people shine thanks to the happiness.

In the and not only others will be happy because of you. Via their happiness will bet he happiest one you.

CHALLENGE No. 41 – NO EXCUSES.

   Výmluvy. Pro někoho denní rutina, pro někoho občasná záchrana. Ať už máte k výmluvám vztah jakýkoli, určitě jste nějakou v životě použili. Možná menší, možná v dobrém úmyslu, ale o výmluvu šlo stále. A pokud ne, hádám, že jste se už někdy stali její „obětí“. Když nad tím tak přemýšlím, výmluvy by se vlastně daly rozdělit na několik základních typů:

TYP ČÍSLO 1 - KRYCÍ JMÉNO LENOST.

Někdo vás o něco poprosí, ale vám se prostě a jednoduše nechce. Nechce se vám strávit volný večer nad doučováním spolužáka, nechce se vám zajít o dvě ulice navíc, abyste odnesli tu těžkou tašku rozklepané babičce, nechtělo se vám naučit se těch dvacet áčtverek včas. Nepůjdete si večer zaběhat, když si radši můžete objednat pizzu. Třeba zítra.

TYP ČÍSLO 2 - A CO NA TO DRUZÍ?

Neuvolníte místo v autobuse důchodci, protože ostatní se taky nezvedají a dívali by se po vás, že jste až přespříliš ochotní. Nepůjdete vyzvednout do školky mladší sestru, protože byste jí museli nést až domů gigantického plyšového růžového jednorožce. Ne, proč byste měli budit zbytečnou pozornost, když je to s výmluvou o tolik pohodlnější?

TYP ČÍSLO 3 - VÝMLUVU DO TOHO, HNED MÁME HOTOVO.

Znáte to, jedna taková výmluva dokáže zázraky a ušetří vám občas i hromadu času. Nepřihlásíte se do projektu, kde by se hodily vaše znalosti, nepojedete na nádraží vyzvednout sestru, která přijela z výšky a uvítala by pomoc. Museli byste si obout boty, dát si kabát, možná i šálu, najít klíče od auta, vyrazit na nádraží, čekat na ni, pomoct jí s kufrem do auta, jet zpátky domů, vytáhnout kufr z kufru, vyzout si boty, sundat šálu a kabát – a to je přece spousta ztraceného času, ne?

TYP ČÍSLO 4 – KDYŽ TO NEDĚLAJÍ DRUZÍ, NEBUDU TO DĚLAT ANI JÁ.

Zrovna dneska mám k tomuto typu zážitek z Olomouce. Jela jsem tramvají a stála jsem, takže jsem měla pohled z okna přímo před sebou, pozorovala jsem tedy kouzelné olomoucké ulice. Vtom mě zaujala skupinka mladých lidí, kteří sledovali naši tramvaj. Jakmile jsme projížděli kolem, zvedl jeden kluk z nich kameru, ostatní ukázali nápisy „Úsměv, prosím“, začali mávat a smát se. Reakce mých spolucestujících, které změnily atmosféru kolem mě, budou mým důvodem k úsměvu ještě několik dalších dní - někdo se začal smát nahlas, někdo se jen usmíval, jiní si začali vyprávět, jak je to pěkné. Kdyby ti, co se rozhodli zpříjemnit ostatním odpoledne, místo nadšení, které měli jistě v momentu, když někdo z nich přišel s tak milým nápadem, použili raději výmluvu, nezačalo by se hodně z nás dnes spontánně usmívat, kdykoli si na tu veselou skupinku vzpomnělo.

TYP ČÍSLO 5 – VÍŠ, JÁ…

Klasická situace – někdo vás někam pozve, ale vy jít nechcete, takže si vymyslíte většinou bezkonkurenční a neprůstřelnou výmluvu, která vám zachrání život. Ať už se chcete vymluvit proto, že jste si už naplánovali večer u maratonu Gilmorek, nebo nemáte zkrátka náladu.

TYP ČÍSLO 6 – ŠKODA, ŽE O TOM NEVÍM DÉLE.

Ve skutečnosti jste vděční, že vám někdo o něčem řekl na poslední chvíli, protože nic víc už vymýšlet nemusíte.

TYP ČÍSLO 7 – HLAVNĚ SRDCERYVNĚ.

Ve dveřích se objeví revizor, zapomněli jste na písemku ve škole, nedošlo vám, že někdo slaví narozeniny. Co jiného vám pomůže než výmluva, která ve druhých vzbudí soucit? Rybička strýčka vnuka bratra dědečka kamarádky mojí sestry umřela. Jo, bylo to tragické.

TYP ČÍSLO 8 – CO NENÍ V NOHÁCH, MUSÍ BÝT V HLAVĚ.

Zaspali jste a nestihli jste doběhnout na zastávku včas, kamkoli jdete, není ve vašich silách dorazit v dobu, která byla určená. A proto vám zničehonic a zčistajasna vběhla do cesty kočka a vy jste ji vezli k veterináři, pak tu byla ta nešťastná nehoda s košilí a žehličkou a taky vás zdržela sousedka, která zrovna umývala schody, a vy jste nechtěli, aby se na vás zlobila, že po nich jdete, když jsou ještě mokré.

TYP ČÍSLO 9 – JÁ TO NEDOKÁŽU. VÁŽNĚ TO NEJDE.

Takovými výmluvami většinou shazujeme sami sebe. Ovšem, že si všechno, čeho chceme v životě dosáhnout, žádá nějaké oběti, ale pokud skončíme větou, že něco nejde, můžeme se rovnou se svými plány rozloučit.

  

Jak jste už sami odvodili, výzva tohoto týdne zní: ŽÁDNÉ VÝMLUVY. Aspoň několik následujících dní. Samozřejmě, život s výmluvami po boku, které vás nikdy nezradí, je mnohdy mnohem jednodušší, ale nikde ne upřímný. Ať už použijete výmluvu jakéhokoli typu, někoho o něco obíráte, někomu něco upřete. Buď sobě, své rodině, přátelům, nebo svému okolí. Pokud se vám něco opravdu nebude zrovna hodit, nevymýšlejte si pohádku, se kterou bude znít všechno lépe. Prostě řekněte na rovinu o tom, co vás čeká. Když náhodou zaspíte nebo se vydáte někam později, nesnažte se přijít s nereálným příběhem, každému se někdy podaří, že se zpozdí. Ale nebudu se už vracet ke všem zmíněným typům, vždyť by to bylo zbytečné. Jedině každý sám přesně ví, kdy se vymlouvá nejčastěji. Zkusme to tento týden změnit.

Excuses. A daily routine for someone, an occasional rescue for somebody. You can have your own attitude to excuses, but you must´ve used some of them in your life. Maybe a little one, maybe you´ve thought it well, but still, it WAS an excuse. And if not, I guess that YOU personally have been an excuse victim. When I´m thinking about this topic, excuses can be divided into several basic types:

TYPE  1 – ANOTHER NAME = LAZINESS.

Someone needs your help, but you´re just not in a mood to do that. You don´t want to spend your free evening with your classmates above Maths, you don´t want to go with that old woman who has those heavy bags, you wasn´t keen on studying those twenty papers.No, you are not jogging today, you can have that yummy pizza instead. Maybe tomorrow.

TYPE 2 – AND WHAT ABOUT OTHERS?

You don´t let that old man sit down – other people don´t do that too, they should be like: "Oh, isn´t it silly that she/he is so helpful?"  You don´t go to pick up your younger sister from the kindergarten, because then you have to cart home with her gigantic flusy pink unicorn. Honestly, would you like to be the center of attention thanks to that? Make it easier with an excuse!

TYPE 3 – AN EXCUSE AND IT´S DONE.

You know that, only one excuse and you can see miracles – thanks to it you´re not short of time, because it saved you tons of time. You don´t join a project where they would be happy for your skills, you don´t go to the railway station for your sister who came back from the school and need your help with luggage. Does she know how much of time does it take when you have to put your shoes and coat on, maybe also a scarf, find a car key, wait for her, help her with luggage, drive back home, help her with luggage again, take your coat, scarf and shoes off?

TYPE 4 – WHEN OTHERS DON´T DO THAT, WHY ME?

I have an experience for this. I stood in a tram today, so I was right opposite the window. Suddenly I mentioned a group of students who were looking at our tram. As soon as we passed them, a boy there raised a camere, others showed papers „Smile, please“, they started to wave and laugh at us. The reactions of passangers around me changed the tram atmosphere completely – someone started to laugh out loud, someone just smiled, someone started to talk how lovely it had been. If these students, who decided to made someone´s day, chose an excuse that they´re not fond of that idea, a lot of people wouldn´t be smiling every time they remember that.

TYPE 5 – YOU KNOW, EHM…

Call it a clasic situation – somebody invites you somewhere, but you don´t want to, which means that you make up a brillian excuse – and it saves your life. You can make an excuse, because you´ve already planned a Gilmore Girls evening, or you´re not in a mood.

TYPE 6 – WHAT A SHAME, I WISH I HAD KNOWN IT LONGER.

In fact, you´re really grateful that someone have told you about something late. There is no need to make up something else.

TYPE 7 – IT SHOULD BE HEARTBREAKING ABOVE ALL.

Suddenly there is an inspector in the door, you´ve forgotten that test, you totally forget that today is your friend´s B-Day. Is there anything else than your excuse which will make other people feel the sympathy?

TYPE 8 – IF IT´S NOT IN LEGS, IT HAS TO BE IN YOUR MIND.

You overslept and didn´t manage to be on the station on time, you aren´t able to be on time anywhere actually. So, there suddenly appeared that poor cat in front of you car and you had to see a vet with her, you had that accident with your shirt and an iron, you had to wait in front of your flat, because your neigbour just started to clean the stairs.

TYPE 9 – I´M NOT ABLE TO DO THAT. REALLY, I CAN´T.

I think that these excuses are mainly bad for youself. Of course, everything what you want to achieve in your life needs  some sacrifise, but if you´re finish with the sentence – it´s not possible, you can say goodbye to your plans immidiately.

Yeah, right, the new challenge sounds: NO EXCUSES. At least this week. Sure, life with excuses is so much easier, but not honest. You can use any of them, but you always steal something from somebody. You can steal it from yourself, your family, friends or surroundings. If you´re really short of time, don´t come up with an excuse which will sound better. Tell the truth. If you oversleep, don´t try to come up with an unreal story. We are humans, everyone can be late. I guess that there is no need to come back to all of the types of excuses again. Everyone of us knows perfectly in which situations we use excuses. Try to change it this week. 

CHALLENGE No. 40 – STOP AND LOOK CAREFULLY.

   Vím, že je tohle otřepané klišé, ale na úvod se mu nevyhnu – žijeme v uspěchané době, to je všeobecně známá skutečnost. Často si ji už ani neuvědomujeme, tak nějak jsme se s ní sžili a pokládáme ji za samozřejmost, není proto důvod, abychom jí věnovali pozornost. Chodníky jsou plné lidí s mobilem u ucha, ti, kteří ho nemají zrovna u ucha, pak většinou procházejí kolem s očima věnujícími se smsce, mailu nebo něčemu podobnému. V kavárnách stále více potkáte lidi s obličejem zabořeným v notebooku, kteří si už nenajdou chvíli ani na kávu, donesli si s sebou práci, aby zbytečně nemeškali. V dopravních prostředcích, pokud tam nejedou kamarádi nebo známí, je většinou hrobové ticho, lidi jsou si tak nějak vzdálenější. Věčně zaneprázdění rodiče koupí dětičkám do pokojíčků televizi nebo jim dají do ruky tablet, aby se zabavily samy. Každý máme spousty plánů do budoucnosti, už v pondělí přemýšlíme nad tím, jak budeme trávit příští víkend a jak ten další, ale nenajdeme si ani hodinu na návštěvu prarodičů. Děti – pokud se jim tak ještě vůbec dá říkat – na základních školách jsou považovány za ty, které jsou pozadu, pokud ještě ve třinácti nebyly na pořádné akci, odkud je jejich kamarádi netáhli domů opilé tak, že se nemohly udržet na nohách, pokud nekouří nebo neměly ve dvanácti alespoň jednoho kluka/holku. Přijde nám normální, že všechno kolem nás zbytečně spěchá.

   Dnešní (už čtyřicátá) výzva proto zní: ZASTAVTE SE A POŘÁDNĚ SE KOLEM SEBE ROZHLÉDNĚTE. Často si neuvědomujeme, kolik věcí kolem proklouzne bez našeho povšimnutí. Tisíce vymožeností, možností a mnohdy zbytečností nás víc než dost odvádí od přítomného okamžiku. Jsme tak zahledění do toho, co chceme stihnout, co chceme splnit, co máme udělat, komu máme napsat a kdo nám ještě nenapsal, že opomíjíme to, co se právě děje.

   Zkuste se (alespoň tento týden) opravdu pozastavit a věnujte více své pozornosti všemu kolem vás. Nesoustřeďte se jen na budoucnost, nestresujte se tím, co bude za měsíc, za rok nebo za kdovíjak dlouhou dobu, nepřemýšlejte příliš nad tím, jestli stihnete všechno, co jste si naplánovali. Je pěkné mít hromadu plánů, snů a přání, ale nesmíme proto zapomenout přestat žít. Nesmíme zapomenout přestat žít dneškem.

   Není smutné, kolik kouzelných okamžiků jsme promarnili? Proč právě teď nejste v Singapuru, kam se vydala parta vašich kamarádů? Protože byste se pak nestíhali učit. Protože byste pak neměli dost peněz, až si budete za pět let kupovat byt. Proč jste si dneska nevšimli, že byla na obloze duha? Krátili jste si cestu domů s mobilem v ruce. Proč jste nepustili na přechodě ty tři děti? Protože jste chtěli být rychleji tam, kam jste mířili. Proč jste nepodali holce před vámi peněženku, co jí spadla na zem? Protože jste vyřizovali pracovní telefony i v pauze na oběd, abyste jich stihli víc, a nevšimli jste si toho. Proč jste nepustili ve frontě v obchodě před sebe někoho, kdo měl jen noviny, zatímco vy jste vyskládávali plný košík? Protože byste přišli o minutu vašeho drahocenného času. Proč jste byli svědky autonehody? Protože ten řidič spěchal, a proto nedodržoval tu zbytečně zpomalovací padesátku.

   Není smutné, že jsme kvůli tomu, jak jsme zahleděni do vlastních životů, lhostejní k tomu, co se děje ve světě kolem nás? Kolik z nás se pozastavilo nad situací na Východě a pokusilo se pro všechny ty trpící lidi tam něco udělat? Hádám, že většina z nás maximálně při pročítání zpráv na internetu nebo při jejich zaslechnutí z televize nebo rádia zakroutila hlavou nebo řekla, jak je to strašné, nic víc. Možná je všechno současné dění akorát výsledkem poposunutí naší hranice - hranice toho, co nám přijde normální. Možná to všechno má vést k tomu, abychom se vrátili zpět a uvědomili si, že ne všechno můžeme brát jako samozřejmost. Třeba máme začít znovu tam, kde se všechno pokazilo, máme si vzájemně pomáhat, nemáme nechat hrát děti hry, které je učí agresivitě, máme si všímat toho, co se kolem nás děje, být vděční za všechno, co máme, mít čas na druhé a naučit se ostatní vnímat.

   Zvolněte tempo, přestaňte neustále někam spěchat. No a co, tak toho třeba tolik nestihnete, ale vy i vaše okolí bude zase o něco šťastnější. Je důležité, abychom si pamatovali, že nám už nikdy nikdo nevrátí nic, co jsme přešli bez povšimnutí. Není ani ve vašich silách vrátit to, že jste si třeba včas neuvědomili, jak skvělý byl vlastně čas na střední škole, nevrátíte to, že jste se pořádně nevěnovali malým sourozencům, kteří už teď vůbec malí nejsou, nevrátíte to, že už tady s vámi není babička nebo dědeček, se kterými jste mohli trávit mnohem více času, nevrátíte si odpoledne, které jste mohli prožít úplně jinak. Žijte v přítomnosti, ne v budoucnosti, rozhlédněte se kolem sebe a užívejte si všeho, co vám právě teď život nabízí, takovou příležitost budete mít jen jednou (:

I know that it´s a banal cliché, but I have to write it now – we live in a hurried and rushed world, this is the well-known reality. We often don´t perceive it, we are just used to that fact and take it for granted, so there is no reason to take care. Pedestrians are full of people who hold their cell phones up to their ears – and the others of them are just passing you unable to separate their eyes from text messages, email or anything else. You meet still more and more people in café who are staring at their laptops, they just don´t find a while for a coffee, they bring some work with them, because they don´t want to miss any minute. Usually there is deathly silence in means of transport (if they aren ´t some friends), people aren´t so closed like there used to be in the past. Always-busy-parents buy TVs to the bedrooms of their children or give them a tablet, because they need them to be quiet and play on their own. Everyone has tons of futer plans, we think about the next weekend and next one as well on Monday, but we have no time for our grandparents. Children – if we can call them like that – aren´t cool at primary schools if they aren´t totally drunk at a big party when they´re 13, if they don´t smoke or if they don´t have a boyfriend/girlfriend at the age of 12. We take it as a normal thing that everything around us is in a hurry.

Today challenge (woow, No. 40) sounds: STOP AND LOOK CAREFULLY AROUND YOURSELF. We often don´t see so many things which fly around us without our mention.  Thousands of convenience and possibilities (and needless stuff many times) divert us from the present moment. We are so strongly interested in what we want to manage, what we want to make come true, what we have to do, who we have to write or who haven´t write us yet, that we miss what is happening right now.

Try to slow down and stop to attend to your surroundings.  Don´t be concentrated on your future, don´t be under the pressure because of the next month, year or even longer time, don´t be thinking about that if you´re running behind schedule and if you´ll make everything what you have planned. It amazing to have big dreams, but we can´t forget to live. We can´t forget to live today.

Isn´t it sad how many charming moments we have missed? Why aren´t you in Singapour with your friends who went without you?  Because you wouldn´t be able to study. Because you wouldn´t be able to afford the flat in 5 years. Why you didn´t mention the rainbow in the sky today? Because you held your cell phone in your phone. Why you didn´t let those three children cross the road? Because you wanted to reach the place where you were going faster. Why you didn´t pick up a wallet for the girl who dropped it in front of you? Because you made your job calls even in your lunch pause and you just didn´t see that. Why you didn´t let somebody, who stood behind you in queue, go first when they had just some news whereas you had the full basket?  Because it would be your valuable minute. Why you was a witness of the car accident? Because the driver was in a hurry, so he wasn´t law-abiding.

Isn´t it sad that we are inward-looking people more and more and that we´re so unconcerned about the world current affairs? How many of us stopped to think about the situation in the East and tried to do something for all of those people who suffer? I guess that most of us only have said how terrible it was when they found out that, that´s all. Maybe all of the current affairs are the result of our pushing boundaries – boundaries of that what we take as normal.  Maybe all of the current affairs want to lead us to have a step back and think about everything what we can´t take for granted. Maybe we should start there where everything went wrong, we should help each other, we shouldn´t let children play game that teach them be, we should notice everything in our surroundings, be grateful for anything we have, we should have time for others and we should register them.

Slow down your pace, don´t rush all the time. It doesn´t mind if you don´t manage so much of work, you and your surroundings will be happier and what´s more important? We have to remember that noone is able to bring back something that we hadn´t noticed. We aren´t able to bring back that we hadn´t think sooner about our special time at high school, we aren´t able to bring back the childhood of our cute sibling, we´aren´t able to bring back time that we hadn´t spent with our Granny who has gone, we aren´t able to bring back the lost afternoon that we could have spent in a different way. Live the present moment, not the future, look around and enjoy everything what the life offer your right now, this opportunity you have just once (: