CHALLENGE No. 40 – STOP AND LOOK CAREFULLY.

   Vím, že je tohle otřepané klišé, ale na úvod se mu nevyhnu – žijeme v uspěchané době, to je všeobecně známá skutečnost. Často si ji už ani neuvědomujeme, tak nějak jsme se s ní sžili a pokládáme ji za samozřejmost, není proto důvod, abychom jí věnovali pozornost. Chodníky jsou plné lidí s mobilem u ucha, ti, kteří ho nemají zrovna u ucha, pak většinou procházejí kolem s očima věnujícími se smsce, mailu nebo něčemu podobnému. V kavárnách stále více potkáte lidi s obličejem zabořeným v notebooku, kteří si už nenajdou chvíli ani na kávu, donesli si s sebou práci, aby zbytečně nemeškali. V dopravních prostředcích, pokud tam nejedou kamarádi nebo známí, je většinou hrobové ticho, lidi jsou si tak nějak vzdálenější. Věčně zaneprázdění rodiče koupí dětičkám do pokojíčků televizi nebo jim dají do ruky tablet, aby se zabavily samy. Každý máme spousty plánů do budoucnosti, už v pondělí přemýšlíme nad tím, jak budeme trávit příští víkend a jak ten další, ale nenajdeme si ani hodinu na návštěvu prarodičů. Děti – pokud se jim tak ještě vůbec dá říkat – na základních školách jsou považovány za ty, které jsou pozadu, pokud ještě ve třinácti nebyly na pořádné akci, odkud je jejich kamarádi netáhli domů opilé tak, že se nemohly udržet na nohách, pokud nekouří nebo neměly ve dvanácti alespoň jednoho kluka/holku. Přijde nám normální, že všechno kolem nás zbytečně spěchá.

   Dnešní (už čtyřicátá) výzva proto zní: ZASTAVTE SE A POŘÁDNĚ SE KOLEM SEBE ROZHLÉDNĚTE. Často si neuvědomujeme, kolik věcí kolem proklouzne bez našeho povšimnutí. Tisíce vymožeností, možností a mnohdy zbytečností nás víc než dost odvádí od přítomného okamžiku. Jsme tak zahledění do toho, co chceme stihnout, co chceme splnit, co máme udělat, komu máme napsat a kdo nám ještě nenapsal, že opomíjíme to, co se právě děje.

   Zkuste se (alespoň tento týden) opravdu pozastavit a věnujte více své pozornosti všemu kolem vás. Nesoustřeďte se jen na budoucnost, nestresujte se tím, co bude za měsíc, za rok nebo za kdovíjak dlouhou dobu, nepřemýšlejte příliš nad tím, jestli stihnete všechno, co jste si naplánovali. Je pěkné mít hromadu plánů, snů a přání, ale nesmíme proto zapomenout přestat žít. Nesmíme zapomenout přestat žít dneškem.

   Není smutné, kolik kouzelných okamžiků jsme promarnili? Proč právě teď nejste v Singapuru, kam se vydala parta vašich kamarádů? Protože byste se pak nestíhali učit. Protože byste pak neměli dost peněz, až si budete za pět let kupovat byt. Proč jste si dneska nevšimli, že byla na obloze duha? Krátili jste si cestu domů s mobilem v ruce. Proč jste nepustili na přechodě ty tři děti? Protože jste chtěli být rychleji tam, kam jste mířili. Proč jste nepodali holce před vámi peněženku, co jí spadla na zem? Protože jste vyřizovali pracovní telefony i v pauze na oběd, abyste jich stihli víc, a nevšimli jste si toho. Proč jste nepustili ve frontě v obchodě před sebe někoho, kdo měl jen noviny, zatímco vy jste vyskládávali plný košík? Protože byste přišli o minutu vašeho drahocenného času. Proč jste byli svědky autonehody? Protože ten řidič spěchal, a proto nedodržoval tu zbytečně zpomalovací padesátku.

   Není smutné, že jsme kvůli tomu, jak jsme zahleděni do vlastních životů, lhostejní k tomu, co se děje ve světě kolem nás? Kolik z nás se pozastavilo nad situací na Východě a pokusilo se pro všechny ty trpící lidi tam něco udělat? Hádám, že většina z nás maximálně při pročítání zpráv na internetu nebo při jejich zaslechnutí z televize nebo rádia zakroutila hlavou nebo řekla, jak je to strašné, nic víc. Možná je všechno současné dění akorát výsledkem poposunutí naší hranice - hranice toho, co nám přijde normální. Možná to všechno má vést k tomu, abychom se vrátili zpět a uvědomili si, že ne všechno můžeme brát jako samozřejmost. Třeba máme začít znovu tam, kde se všechno pokazilo, máme si vzájemně pomáhat, nemáme nechat hrát děti hry, které je učí agresivitě, máme si všímat toho, co se kolem nás děje, být vděční za všechno, co máme, mít čas na druhé a naučit se ostatní vnímat.

   Zvolněte tempo, přestaňte neustále někam spěchat. No a co, tak toho třeba tolik nestihnete, ale vy i vaše okolí bude zase o něco šťastnější. Je důležité, abychom si pamatovali, že nám už nikdy nikdo nevrátí nic, co jsme přešli bez povšimnutí. Není ani ve vašich silách vrátit to, že jste si třeba včas neuvědomili, jak skvělý byl vlastně čas na střední škole, nevrátíte to, že jste se pořádně nevěnovali malým sourozencům, kteří už teď vůbec malí nejsou, nevrátíte to, že už tady s vámi není babička nebo dědeček, se kterými jste mohli trávit mnohem více času, nevrátíte si odpoledne, které jste mohli prožít úplně jinak. Žijte v přítomnosti, ne v budoucnosti, rozhlédněte se kolem sebe a užívejte si všeho, co vám právě teď život nabízí, takovou příležitost budete mít jen jednou (:

I know that it´s a banal cliché, but I have to write it now – we live in a hurried and rushed world, this is the well-known reality. We often don´t perceive it, we are just used to that fact and take it for granted, so there is no reason to take care. Pedestrians are full of people who hold their cell phones up to their ears – and the others of them are just passing you unable to separate their eyes from text messages, email or anything else. You meet still more and more people in café who are staring at their laptops, they just don´t find a while for a coffee, they bring some work with them, because they don´t want to miss any minute. Usually there is deathly silence in means of transport (if they aren ´t some friends), people aren´t so closed like there used to be in the past. Always-busy-parents buy TVs to the bedrooms of their children or give them a tablet, because they need them to be quiet and play on their own. Everyone has tons of futer plans, we think about the next weekend and next one as well on Monday, but we have no time for our grandparents. Children – if we can call them like that – aren´t cool at primary schools if they aren´t totally drunk at a big party when they´re 13, if they don´t smoke or if they don´t have a boyfriend/girlfriend at the age of 12. We take it as a normal thing that everything around us is in a hurry.

Today challenge (woow, No. 40) sounds: STOP AND LOOK CAREFULLY AROUND YOURSELF. We often don´t see so many things which fly around us without our mention.  Thousands of convenience and possibilities (and needless stuff many times) divert us from the present moment. We are so strongly interested in what we want to manage, what we want to make come true, what we have to do, who we have to write or who haven´t write us yet, that we miss what is happening right now.

Try to slow down and stop to attend to your surroundings.  Don´t be concentrated on your future, don´t be under the pressure because of the next month, year or even longer time, don´t be thinking about that if you´re running behind schedule and if you´ll make everything what you have planned. It amazing to have big dreams, but we can´t forget to live. We can´t forget to live today.

Isn´t it sad how many charming moments we have missed? Why aren´t you in Singapour with your friends who went without you?  Because you wouldn´t be able to study. Because you wouldn´t be able to afford the flat in 5 years. Why you didn´t mention the rainbow in the sky today? Because you held your cell phone in your phone. Why you didn´t let those three children cross the road? Because you wanted to reach the place where you were going faster. Why you didn´t pick up a wallet for the girl who dropped it in front of you? Because you made your job calls even in your lunch pause and you just didn´t see that. Why you didn´t let somebody, who stood behind you in queue, go first when they had just some news whereas you had the full basket?  Because it would be your valuable minute. Why you was a witness of the car accident? Because the driver was in a hurry, so he wasn´t law-abiding.

Isn´t it sad that we are inward-looking people more and more and that we´re so unconcerned about the world current affairs? How many of us stopped to think about the situation in the East and tried to do something for all of those people who suffer? I guess that most of us only have said how terrible it was when they found out that, that´s all. Maybe all of the current affairs are the result of our pushing boundaries – boundaries of that what we take as normal.  Maybe all of the current affairs want to lead us to have a step back and think about everything what we can´t take for granted. Maybe we should start there where everything went wrong, we should help each other, we shouldn´t let children play game that teach them be, we should notice everything in our surroundings, be grateful for anything we have, we should have time for others and we should register them.

Slow down your pace, don´t rush all the time. It doesn´t mind if you don´t manage so much of work, you and your surroundings will be happier and what´s more important? We have to remember that noone is able to bring back something that we hadn´t noticed. We aren´t able to bring back that we hadn´t think sooner about our special time at high school, we aren´t able to bring back the childhood of our cute sibling, we´aren´t able to bring back time that we hadn´t spent with our Granny who has gone, we aren´t able to bring back the lost afternoon that we could have spent in a different way. Live the present moment, not the future, look around and enjoy everything what the life offer your right now, this opportunity you have just once (: