CHALLENGE No. 18 – THOSE OLD PEOPLE.

   Dneska jsem byla svědkem něčeho, co mě neuvěřitelně moc potěšilo a co způsobilo, že právě teď tohle píšu. Jela jsem domů ze školy autobusem a na jedné zastávce jsem při pohledu z okna uviděla situaci, při které mi došlo, jak velkým skutkem může být i ta nejmenší pomoc. Stál tam pán, který měl s sebou tašku a očividně velmi těžký batoh. Možná nic zvláštního, ale druhou rukou se opíral o francouzskou hůl. Před ním nastoupilo pár dalších, takže tam zůstal už jen on a kluk, který nevypadal zrovna jako nějak extra ochotný. Většinou nemám o lidech předsudky, tohohle znám od vidění pár let a nemyslím si, že by ho svět kolem zrovna zajímal. Jenže tomu pánovi vzal ten těžký batoh. A když před ním tedy nastoupil a dostal se s trochou námahy na místo, poděkoval za odnesení a ten kluk se zasmál a řekl: „Není zač“. Ta krátká odpověď mi udělala nevýslovnou radost, i když jsem byla jen pozorovatel, který si jich povšimnul.

   Když jsem pak vystoupila a šla domů, měla jsem sice při dnešním teplém dni babího léta sklony k tomu, abych napsala něco ve stylu „Běžte pouštět draka.“, „Upečte štrúdl.“, „Sedněte si ven a zavřete všechno učení.“ „Projděte se ve spadaném listí.“, a tak podobně, ale pak jsem se znovu pousmála nad svým zážitkem. A proto je tady výzva, která zní: všímejte si více starých lidí. Buďte k nim pozornější a milejší. Udělejte z TAMTĚCH starých lidí TYTO staré lidi, pokud víte, jak to myslím. A nemyslím tím teď jen staré lidi na ulici. Vzpomeňte si víc i na vaše babičky a dědečky, tetičky a strýčky, všechny starší známé. Jděte za nimi na kávu nebo na čaj, klidně i na ten štrúdl (nebo ho s nimi upečte) poslouchejte jejich vyprávění, učte se trpělivě odpovídat na jejich otázky, ačkoli to je občas tak těžké. A na ty cizí se mile usmějte, pusťte je před sebe v obchodě, nechejte jim to poslední mléko nebo máslo ve slevě (třeba chtějí péct štrúdl pro své vnuky), nechte je, ať si sednou v autobuse, souhlasně pokývejte nad jejich úsměvným rozčilováním, co se týká maličkostí, určitě je to potěší. Sečteno a podtrženo – více si jich všímejte.

   Ať už chcete nebo ne, taky jednou všichni zestárneme a budeme se na svět dívat stejným pohledem jako oni, i když nám teď přijde natolik vzdálený.

I was a witness of something what really made my day today and what made me write this.  I went by bus from school and I saw a situation at a bus station, which I was watching through the window. I found thanks to that moment how magnificant act can be a little help. There was standing an elder man who has a bag and a heavy backpack. Maybe it isn´t interesting now, but he was leaning on a stick. All of the people hopped on the bus ahead of him – that means that he stayed there only with a boy who didn´t look like a helpful one. I don´t like any type of prejudice of people, but I know about that boy he doesn´t care about his surroundings. But… He took that heavy backpack. And when the old man get onto the bus and reached the seat with a bit of trouble, he said thanks and the boy laughed and told him: „It was nothing.“ That short sentence made me feel so happy, even though I was just an observer who mentioned them.

When I left the bus and went home, I had an inclination to write about something different (because of that warm day of the late summer) like – “Fly a kite.“, “Bake an apple pie.“, „Sit down outside and close everything for studying.“, “Go for a walk in fallen leaves.“  True enough, though then I smiled when I brought my experience to my mind again. That´s the reason why I´m here with a challenge which sounds: do notice old people more. Be more attentive and nicer to them. Make THESE old people from THOSE old people – if you know what I mean. I´m not writing just about those old people at the street. I mean also all of your Grandmas and Grandpas and aunties and uncles, all of your acquaintances. Go to their place and drink coffee/ tea together or go for that apple pie (you can also bake it with them), listen to their stories, learn how to answer their questions patiently, although it can be hard sometimes. And what about those who aren´t so close to you? Smile at them, tell them to go first at the supermarket, leave them the last milk or butter on offer (maybe they want to bake that apple pie for their grandchildren), let them to take a seat in bus, nod in agreement with their lovely fussing, I bet it will make them happy. All in all – do notice them.

   If you want to or not, there will be your time to get old and everyone of us will see the world from the same view like them, although it seems to us so far. 

CHALLENGE No. 17 – THE GRATITUDE LIST.

   Moje rodina. Kamarádi. Všichni, kteří mě mají rádi. Moje víra. Moje povaha, i když má nějaké mouchy (a že jich není málo). Nadšení pro všechno. Příležitosti, které mám. Pohled na svět. Každodenní vytížení (ačkoli je sem tam zbytečně velké). Místo, kde žiju. To, že jsem zdravá. Violoncello. Vánoce.

 Mohla bych pokračovat hoodně dlouho, možná ještě déle, ale hádám, že zatím nejste moc v obraze. Proč tedy ten výčet o pár řádků výš? Protože byl včera SVĚTOVÝ DEN VDĚČNOSTI. A vůbec mě nezajímá, že byl vděčnosti věnovaný oficiálně včerejšek, myslím, že není na škodu, aby se vděčnost stala základním bodem nové výzvy. Všechno, co jsem vypsala (a v čem by se dalo opravdu pokračovat několik dalších hodin), je to, za co jsem vděčná já. Jaké je ale přesné znění dalšího úkolu? Sedněte si (nebo stoupněte, klidně i dřepněte) k promyšlení seznamu (nemusí být na papíře, stačí v hlavě) všeho, za co jste vděční vy.

   Podle mě je takové zamyšlení důležité právě proto, abychom si uvědomili, jak šťastní vlastně jsme. Všechno tohle bereme jako samozřejmost, která prostě v našich životech je. Jenže to není pravda. Měli bychom být mnohem mnohem mnohem vděčnější za všechno, co nám křižuje cestu. Dokonce i za každou starost, problém nebo trápení, vždyť i díky nim rosteme a stáváme se dospělejšími. A když se naučíme být vděční též za takové situace, budeme daleko vděčnější za každou novou duhu, kdy se obloha vyjasní a nám opět bude fajn.

   Tak se do svých seznamů vděčnosti pusťte. Mohou být plné smysluplných faktů, ale také se tam může objevit třeba pohled z okna vaší kanceláře. Vážná hudba. Sníh. Momenty, které vám vykouzlily úsměv. Lívance s javorovým sirupem. Knížka, na kterou jste v poslední době narazili. Vaše zvyky. Snídaně. To, že si na vás někdo vzpomněl. Možnost cestovat. Náhodný kolemjdoucí. Dlouhé večery.  Levandule. Čokoláda. V podstatě tak obyčejný seznam může totiž zase o něco víc změnit váš postoj vůči životu, ale taky vůči všemu kolem, co si říká svět. A jestli už takový seznam máte, tak se ptám – za co jste vděční dneska? (:

My family. Friends. Everyone who loves or likes me. My faith. My character with its mistakes. Enthusiasm for everything. Every opportunity I have. My life perspective. That I´m always busy. The place where I live. Health. Violoncello. Christmas.

I would be able to continue looooong time like this (and maybe few more hours), but I guess that you aren´t in yet. Well, why those examples above? It´s simply, the reason is that it was the World Gratitude Day yesterday. And yeah, I really don´t care that the official date for gratitude was a day before today. I suppose that it´s not bad to let the gratitude stay with us the whole week. All of that I wrote a while ago is what I´m grateful for. So are you interested how a next challenge sounds exactly? Sit down (or stand up or squat, if you want) and make a list (it can be just in your mind, you don´t need any paper) of everything, YOU are grateful for.

From my point of view, thinking like this is important. We should become aware how happy we are. We take everything for granted. It´ just an ordinary part of our lives. But that´s not true. We should be more and more and more grateful for everything what come to our way - maybe it looks a bit strange, but also for each problem, sadness or worry.  Yeah, of course, you don´t see it at first, but than you find that you grow up thanks to those situations. When we learn to be grateful for those moments as well, we will be more grateful for every new rainbow when the sky is clear and we are OK again.

Come on, let´s start with gratitude lists. They can be full of meaningful facts, but on the other hand, the view from the window at your job can appear there. Classical music. Snow. Moments that make you smile. Pancakes with maple syrup. A book you have read recently. Your habits. Breakfast. That someone brought you to their mind. Travelling freedom. A stranger in the street. Long evenings. Lavander. Chocolate. A usual list like this can change your life and world attitude. And if you already have a list of gratitude, I ask you - what are you grateful for today? (:

CHALLENGE No. 16 – RANDOM ACTS OF KINDNESS.

    V týdnu jsem tak v obchodě stála v řadě s pouhopouhým rýžovým mlékem, když se najednou otočil kluk přede mnou a pustil mě před sebe. Taková drobnost, ale nesmírně mě potěšila. Dále jsem byla před několika dny svědkem něčeho podobně milého. Strhla se neuvěřitelná průtrž mračen, byla jsem opět nakupovat (shoda náhod, nemyslete si, že stále jen shromažďuju jídlo) a před vchodem stála stará babička s hromadou tašek. Bez deštníku. Když jsem pak už s nákupem odcházela, přišla k ní nějaká neznámá paní a nabídla jí, že ji odveze domů. Před pár týdny jsem taky viděla video o pár řádků níž, které mě inspirovalo k tomu, abych něco podobného vymyslela já i. Jenže jak známo, čas běží, každý z nás si stěžuje na jeho nedostatek a činy jsou fuč.

   A proto je na řadě nová týdenní výzva: dobrý skutek každý den. Neneneee, počkejte, neutíkejte, není to nic nesplnitelného, nepředstavujte si pod pojmem „dobrý skutek“ rozhazování peněz po ulici (pokud ale máte chuť, proč ne), dobré skutky se nám nabízí v podstatě na každém kroku, jen je třeba nebýt vůči nim slepý.

   Jak si ten týden dobrých skutků teda představuju? Naprosto obyčejně. Zkrátka se příliš nerozmýšlejte, když narazíte na vhodnou příležitost. Anebo vám nebráním, klidně můžete vymyslet celý seznam dobrých skutků. Kupte růži a dejte ji milé prodavačce v obchodě. Máte doma knížky, které už nebudete nikdy číst? Nechte je na lavičce v parku. Jděte číst starouškům do domova důchodců. Zaplaťte v kavárně jednu kávu navíc pro dalšího zákazníka. Umyjte někomu auto. Nechte se dobrovolně vyzkoušet a zachraňte život spolužákům. Pozvěte se na návštěvu k nemocnému kamarádovi nebo kamarádce. Přisedněte si ve škole na chodbě k někomu, kdo vypadá, že nikoho nezná. Nakupte nebo upečte něco dobrého a rozdejte to lidem bez domova. Nebo zkrátka jen řekněte paní na úřadě, která je vstřícnější než všechny ostatní široko daleko, že je milá. Cokoliv.

   Ony by dobré skutky sice měly být samozřejmostí, ale zkusme jim věnovat pozornost alespoň tento týden, den co den. A pamatujte, všechno, co uděláte pro ostatní, i když se bude jednat o sebemenší maličkost, se vám dřív nebo později vrátí (:.

I was standing in a queue with the only one rice milk last week when a boy in front of me turned around and let me go first. What a little thing which pleased me so much. My next experience is something really kind as well. It was few days ago when the really heavy rain came suddenly – I´ve been shopping again (don´t think about me now that I´m crazy about food) and an old woman has been waiting in front of an entry with loads of bags. No umbrella, of course. But the end was glamorous, some another woman offered her a lift straight home.  I´d also seen a video below weeks ago that has inspired me to think about something similar too. Yeah, but it´s known that time flies, all of us complain about it and acts are far far away.

That´s the reason why there´s a new week challenge: a random act of kindness everyday. Noooo, wait, stop, don´t go away, it isn´t anything what we aren´t able to manage. You can´t imagine under the „random act of kindness“  flipping of money in the street (but if you want to, why not), there are a lof of opportunities when you can make a random act of kindness on your every step, you just want to be not a blind one.

So how looks my imagination of this kind week?  Absolutely run-of-the-mill. Really, nothing special, just don´t think hard when you bump into a right moment, that´s all.  True enough, though you can make a list of these nice acts. Buy a rose for a lovely shop assistant. Do you have books at home you are not going to read again? Leave them on the bench at the park. Read to the aged at the old people´s home. Pay for one more coffee for the next costumer at café. Wash someone´s car. Be a volunteer for testing and save life to your classmates. Invite yourself to your ill/sick friend´s place. Do you see somebody who seems to be without a friend at school? Take a seat. Buy or bake something yummy and give it to some homeless people. Or just tell a women in  office, who is more accommodating than others, how nice she is. Whatever.

I know, the random acts of kindness should be taken for granted, but try to take heed of them at least this week, day by day. And remember, everything, what you do and make for others (it doesn´t matter if it´s a trifle or not), will come back to you once – sooner or later (:.

  I MEAN THIS VIDEO.

CHALLENGE No. 15 – GIVE SOMEBODY A GIFT.

   Nevím, čím to bylo, ale minulý týden mi každý den někdo věnoval nějakou drobnost. Ať už to byla hruška, omalovánky z Jak vycvičit draka, datle, šedesát á čtverek not Fantoma opery, lískové oříšky nebo cokoli dalšího, vždycky jsem měla radost. Nezáleží na tom, co vám kdo dá, ale jde o to, že si na vás někdo vzpomněl a chtěl vás potěšit.

   Možná si říkáte, že jsem už v rámci některé z předešlých výzev zmiňovala, že někomu můžete něco dát, ale teď to myslím naprosto vážně, už to není jen příklad. V tomhle směru totiž neustále hledáme nějaké důvody. Ano, důvody jsou důležité, ale v takovém případě nejsou moc na místě. Proč bychom měli někoho podarovat jen v určitých situacích? Proč nemůžeme někomu dát něco „jen tak“? Nemusíme čekat, až někdo z nás zvládne zkoušku, až přijedeme z cest, až bude někdo slavit narozeniny, až aŽ AŽ. Příliš mnoho času strávíme očekáváním vhodného a správného momentu (což potom může být trochu smutné).

   15. výzva v pořadí proto zní, abychom někomu něco dali, nějakou drobnost nebo milý - jak říkají naši slovenští kolegové - dárček. Vzpomeňte si, jak jste se s kamarádkou bavili, že má ráda marshallows, a pro ni nějaké. Někdo před vámi zmínil, že mu došlo arašídové máslo, nechte mu ho jen tak na stole. Jdete s někým ven, tak přiberte něco s sebou. Dejte jen tak kytku, kterou utrhnete po cestě do školy, spolusedící. Opět se nabízí tolik možností, jen je třeba, abychom je jen tak nepřešli. Věřte mi, že svět bude zase o něco veselejší (:.

I don´t know why, but I was given a trifle every day last week. It made my day in case of a pear, the How to train your dragon coloring pages, dates, sixty pages of Phantom of the opera sheets, nuts or anything else. It doesn´t depend on what you´re given, but it depends on the fact that someone has brought you to their mind and has wanted to make you happy.    

Maybe you say now that I´ve already mentioned in some challenge before that you can give somebody something, but it was just an example. I´m really serious this time, no more examples. We still look for reasons in endowing people. Yeah, reasons are important, but they aren´t right here. Why should we endow someone only in a hard and fast situation? Why cannot we give someone something without any reason? We don´t have to wait when someone pass an exam, when we were abroad and come home, when someone has a birthday,… We spend loads of time on waiting for a right moment (which can be quite sad then).  

The challenge No. 15 sounds (because of all these things) – give someone something, a trifle or a cute gift. Do you remeber when you have been talking with your friend and she had said that she loved marshmallows? Buy some for her.  Someone has noticed that he ran out of the peanut butter? Leave one for him on the table. You´re going out with someone, so take something for friends. Give a flower, which you find when you go to the school, to your classmate. There are too many of opportunities, so try to see them. You can trust me, the world will be a happier place again (:.

CHALLENGE No. 14 – FIND A REASON TO WAKE UP.

   Jelikož začal nový školní rok a ti školou povinní se s takovou skutečností nemůžou smířit (nebo alespoň většina), nemají chuť vrátit se do reality a nechtějí se prázdnin pustit ani za nic, ačkoli už jsou definitivně pryč, napadlo mě, co bude úkolem na tento týden. Ve skutečnosti je to opravdu jednoduché – protože je ranní vstávání tolik těžké, najděte si důvod, který vám pomůže averzi vůči zvuku budíku překonat. Může jít o naprostou drobnost, jen zkuste, abyste se každý den na něco těšili, nedělejme si z rán zbytečné nepřátele.

  Nicméně nemluvím jen k těm, co navštěvují akademickou půdu, tohle je výzva pro každého z vás. Myslím, že ráno je neopomenutelnou částí dne a záleží často hlavně na něm, jaký den máme před sebou. Když si denně najdete moment, na který se budete těšit, nebude pro vás otevřít oči tak nezvladatelné.

   Sama moc dobře vím, jak těžké je rozespale vyjít schody téměř poslepu s poznatkem, že mě čeká akorát několikahodinové sezení ve škole s kopou písemek - a po škole další učení, jenže život si máme užít, takže konec známé situaci, kdy člověk vstane, přežije, padne do postele a další den znovu úplně stejně. Jestliže jde vstávat otráveně kvůli tomu, že si myslíme, že nás nic příjemného stejně nečeká, jde to úplně stejně obráceně. Tak hurá do přemýšlení, abychom měli něco, kvůli čemu budeme vstávat už zítra (:.

The new school year is here and those of us who have to go to school (or the most of them) can´t get over this fact. They don´t want to go back to the reality and they wan´t to let holidays go (although those free summer days left definitely) – thanks to this I bumped into a task of this week. It´s very easy actually – you know, waking up in the morning is really hard, so find a reason everyday which will help you with that aversion to an alarm clock noise. You can think about a little thing, just try to look forward to something every day and don´t make mornings to be your enemy.

However, this challenge isn´t only for visitors of the academic ground, this is the challenge for all of us. I suppose that the morning is not an omission of the day and sometimes it really depends on it (what will your day looks like, understand?). If you will find a moment daily which you´re looking forward to, the waking up will be not so difficult for you.

I´m the type of a person who see getting up early as an impediment when I go upstairs with my eyes closed – and believe, it´s much more formidable when I realize that hours of sitting at school are waiting for me together with loads of tests and after the classes the studying at home. Yeah, but we have to enjoy our life – so stop, this is the end of a famous situation when a person wake up, survive and tumble down to bed and another day again. If we´re able to get up frustrated because of we think there is nothing nice in the following hours, it´s possible on the contrary. So let´s go and find what will be a reason of our tomorrow waking up.