CHALLENGE No. 10 – ADMIT YOU ARE HAPPY.

   Ano, slibuju, až si příště sednu k sepisování další výzvy, nepodívám se nikam jinam než na prázdný list přede mnou, protože jsem opět objevila něco, o čem teď musím (chci) psát. Už docela dlouhou dobu sleduju stránku, díky které vím, kdy je Den čokolády, kdy se máte učit své jméno v morseovce, kdy máte obejmout někoho z Austrálie, kdy se můžete vymluvit na Den cheesecaku, abyste si ukrojili pátý kus dortu, a kdy je třeba Den špenátu.

   Nepíšu to všechno jen tak, všimla jsem si tam totiž, že je v pátek „Happiness Happens Day“ - tedy den věnovaný štěstí. Tento svátek (ano, svátek, proč ne) pochází z roku 1999, kdy byl známý pod jménem „Admit You´re Happy Day“ = den, kdy máme přiznat, že jsme šťastní. Popravdě se mi tento název líbí o něco víc. Žlutí už tuší, v čem bude spočívat další výzva – zkusme si během týdne přiznat, že JSME šťastní, ačkoli se nám zrovna něco nedaří a nevyšly nám plány, ačkoli nevíme, co si dát k večeři a celé odpoledne nejsme spokojení s počasím, ačkoli druzí nechápou náš pohled na svět a my si připadáme sami. Tohle všechno jsou přece přechodné zbytečnosti, když si představíme, kolik nás toho v životě ještě čeká, a že není zase tak dlouhý na to, abychom se utápěli v pesimismu.

   Zkrátka a dobře, aby bylo jasno, nejenže si budeme všichni pilně připomínat, proč jsme šťastní, ale snažme se ostatní svým štěstím nakazit a dovést okolí k tomu, abychom všechno viděli z té světlejší stránky. Je logické, že ne všechno je růžové, bylo by nudné, kdybychom měli všechno na lusknutí prstů, no ne? Možná nám zpočátku přijdou některé problémy nespravedlivé, jenže časem většinou zjistíme, že jsme si díky nim uvědomili spoustu dalšího.

   Opravdu to není tolik složité, úspěch spočívá jen v převratném objevu důvodů, kvůli kterým vlastně můžeme být šťastní. Možná si teď říkáte, že taková výzva tady už přece byla, jenže tenkrát se jednalo o každodenní maličkosti, teď mám na mysli něco stálejšího. Pro někoho to budou možná velké věci, pro dalšího snad jen piha na tváři, která mu dodává na výjimečnosti, někdo další si připustí, že může být šťastný od rána do večera sedm dní v týdnu díky tomu, že je zdravý, jiný bude nejšťastnější díky své povaze. Navíc je štěstí nakažlivé, čím více si ho připustíte, tím více ho budete mít – a to myslím naprosto vážně. Když jste nešťastní a stěžujete si na všechno kolem, všechno vidíte černě, nic se vám nedaří a svět je k vám tooolik nespravedlivý, tak to tak vážně je, máte smůlu na každém kroku. Zkusme proto přemýšlet opačně a buďme raději šťastní (: .

*Taky je na čase vám všem konečně poděkovat, když jsem blog zakládala, nečekala jsem, jakého ohlasu se mi dostane, jak ooobrovitánská návštěvnost mě bude těšit - a kolik z vás bude čekat na výzvu pravidelně. Děkuju, děkuju, děkuju (: .

Yeah, I promise, I´ll stare only at the blank paper when I write another challenge next time and nowhere else. Right, I´ve found something what I have (want) to write about again. I´ve been following a page (for ages) which learns me when you should celebrate the Chocolate day, when you should learn your name in morse code, when you should hug an Australian, when you can eat tons of cheesecake without remorse, because it´s the day of it, and when we have the Spinach Day.

Why am I writing these lines? It´s so simply, I´ve taken note of the Happiness Happens Day there, which is on Friday. This day was found in 1999 and it was known under the name of “Admit You´re Happy Day“ – which I prefer more, to be honest. The yellow ones already have an idea that the next challenge is: let´s try to admit during this week that WE ARE happy. Yes, although there is something which you haven´t managed and plans you´ve had have fallen flat, although we don´t know what to have for dinner and that we aren´t satisfied with the weather whole afternoon, although other people misunderstand us and we feel lonely. All these temporary things are completely petty when we imagine how long life full of great moments we can expect – but how short time it is for the floundering in pessimism at the same time.

In short, to be clear,  we won´t only remind ourselves of the reasons why we´re happy diligently, we´ll also try to turn our happiness into contagion for our surroundings and persuade other people to look on the brighter side of life. It´s logical that not everything is pink colour, it would be quite boring to have everything just in a blink of an eye, wouldn´t it? Of course, maybe we can feel some problems unfair at first, but we´ll find once that we wake up to something thanks to them.

Really, it isn´t hard at all actually, the success consists in the breakthrough of reasons why we can be happy. It´ll be something grand for someone, but another one will be happy for the freckle on his/her cheeks that makes them special. Somebody will admit that he/she can be happy all day and week long because they´re healthy, another will be the happiest for his/her character. And what more? Happiness is contagious, the more you admit it, the more you´ll be given that – I´m serious altogether. When you´re sad and upset and you complain about everything around you and when you´re negative, you fare bad all the time and the world is tooo unjust, your thoughts become true and you have the real misfortune. So, try it vice versa and be happy (: .

*Also it´s the right time to say thank you to all of you finally – when I have started with this blog, I haven´t expected how many of positive coments I´ll receive, how hiiiigh number of visits will please me and how many of you´ll be waiting for the challenge regularly. Thank you, thank you, thank you (:.