CHALLENGE No. 22 – LEARN TO LOVE YOURSELF.

   Reklamy a další podobné kampaně na nejrůznější výrobky nám neustále cpou, že si máme koupit tohle a tamto, abychom udělali něco pro své zdraví, že si máme dát tady tu pralinku a nechat si ji rozplynout na jazyku pro ten slastný pocit, abychom si koupili tamten prací prášek, aby naše oblečení zářilo jako nové, což povede k tomu, že se budeme cítit dobře a zároveň se budeme líbit našemu okolí. Něco na tom všem ale bude. Ta myšlenka, abychom měli rádi sami sebe. V televizi a ostatních médiích je sice přetransformována do jiných dimenzí, je zneužita k zisku podnikatelů, ale ve své čisté formě je vážně předůležitá.

   Abychom měli rádi ostatní, musíme nejprve začít sami u sebe. Proto zní 22. výzva následovně: UČTE SE MÍT RÁDI SAMI SEBE. Nesmějte se, opravdu to myslím vážně. Jak je možné, abychom měli rádi druhé, když sami na sobě vidíme tolik chyb? Tady na té fotce mám dvě brady, v těch kalhotách mám silné nohy, v tomhle triku vypadám tlustý, nejsem dostatečně vtipný, jakmile mám mluvit před ostatními, zpotí se mi ruce a začnu koktat, mám mnohem krásnější kamarádky, než jsem já, dostala jsem další pětku z matiky, ta holka si mě nikdy nevšimne, neumím nic pořádně, nejsem oblíbený jako jiní, mám velký předkus, jedno oko mi šilhá, nemám husté vlasy jako modelky v časopisech, nejsem vysoký, jsem jako párátko – dost, dost všem takovým přesvědčením! Proč se tak často zaobíráme tím, co na nás není dokonalé? Copak znáte někoho, kdo opravdu dokonalý je? Víte, jak nudné by to na světě bylo, kdyby po něm chodili jen jednotvární s nálepkou „Dokonalý“?

   Věřte mi, každý z nás na sobě vidí něco, co se mu nelíbí. Jenže okolí to nevnímá natolik jako my sami. Nemusíte zatahovat břicho, když jdete po nákupním centru, nikdo z kolemjdoucích si nevšimne, jestli se vám triko rýsuje víc, než by mělo. Naučte se mít rádi i každou vaši nedokonalost a proměňte ji na něco pro vás specifického. Mějte se rádi takoví, jací jste. Usmívejte se na sebe v zrcadle a nezapomínejte, že kdybyste nebyli takoví, jací jste, nebylo by to ono. Buďte šťastní sami se sebou, jedině tak budete schopní mít opravdu rádi svět kolem vás (:.

Adverts and another similar campaigns for various products palm off to us daily that we have to buy this and that for our health, that we have to try this chocolate and let it melt in our mouth for that lovely feeling, that we have to buy washing powder for the flamboyance of our clothes – which will lead to that we´ll feel great and our surroundings will like us. I have to agree with something of that. I have to agree with a thought to love yourself. Yeah, it´s transformed into different dimensions on TV and another media, it´s misuse for somebody´s profit, but it´s very important in its pure form.

We have to start with ourselves, if we would like to love others. That´s the reason why the 22nd challenge sounds: LEARN TO LOVE YOURSELF. Oh, don´t laugh, I´m serious. How is it possible to love others, when we see so many mistakes in ourselves? I have a double chin in this photo, I have fat legs in these trousers, I seem to be chunky in this T-shirt, my hands turns sweaty and I start to stutter immediately when I have to speak in front of people, I have far more beautiful friends than I am, I got a bad mark from Maths again, that girl will never noticed me, I´m not funny, I can´t anything well, I´m not as favourite as other people are, I have big teeth, one of my eyes squints, I don´t have hair that models have in magazines, I´m not tall, I don´t have muscles – stop, stop to all opinions! Why do we too often think about our imperfections? To be honest, do you now someone how is really perfect? Do you know, how boring it would be if there would be only people with a sticker „Perfect“?

Believe me, you and all of us see on yourself what we don´t like. True enough, though our surroundings don´t notice the same from their point of view. You don´t have to hide your belly, when you´re in a shopping centre, really nobody, who is passing you, pays an attention, you don´t have to be depressed. Learn to love yourself and all of your imperfections. Turn them into something specific for you. Smile at yourself in a mirror and don´t forget that it would´t be the same if you´re different. Be happy with yourself, this is the only way how to love the world around you (:.

CHALLENGE No. 21 – TELL THE TRUTH.

   Už jste někdy v životě zalhali? Nebo spíš… kdy jste naposledy lhali? A proč? V jaké míře? Není totiž lež jako lež. Lži jdou dělit do několika skupin, seznamte se alespoň s nejpoužívanějšími z nich:

• ·     LŽI NÁPOMOCNÉ – v cukuletu udělají vaše vyprávění a zážitky o něco zajímavějšími, tudíž k vám bude vaše okolí vzhlížet s obdivem, pokud tedy máte alespoň trochu herecké nadání.
• ·   LŽI NOUZOVÉ – polovina třídy si zapomněla sešit doma, nezazvonil vám budík, ztratili jste diář, neměli jste čas (a přitom jste celé odpoledne strávili sledováním další seriálové série), ujel vám autobus, nešel vám internet.
• ·      LŽI SRDCERYVNÉ - umřela vám tetička z 15. kolene z prapradědečkovy strany, spadl vám fén do vany, snědli jste rajče, na které máte alergii.
• ·   LŽI VYMLOUVACÍ – musíte hlídat sourozence, máte moc práce, ráno brzo vstáváte, rodiče vás nepustí.
• ·    LŽI POHÁDKOVÉ – když máte děti nebo mladší sourozence a chcete jim nechat kouzelné dětství, takové lži jsou omluveny (:.
• ·     LŽI VZBUZUJÍCÍ RESPEKT – když chcete mít autoritu u dětí na táboře, nemůžete před nimi přece říct, že se v lese při stezce odvahy bojíte víc než oni, no ne?
• ·  LŽI MILOSRDNÉ – ne třeba zmiňovat příklady, každý máme kamarády, kterým sluší i pytel od brambor a jejich drahé polovičky si je zaslouží (ačkoli si můžete při pohledu na ně ukousat rty, protože vidíte, že onen kamarád nebo kamarádka budou akorát zklamaní).
• ·    LŽI NEJHROZNĚJŠÍ – o jaké se jedná? O ty, které použijete v případech, že jste příliš hodní (nebo řekněme rovnou, že jste másla) a nechcete druhým ublížit. Nejedná se o stejné lži jako milosrdné, tyto jsou mnohem děsivější. Proč? Protože je vaše okolí (či určitý člověk) šťastné, jelikož neprokouklo, že nejste upřímní – tím pádem opravdu neubližíte druhým, ale ubližujete sami sobě. Často se stále ohlížíme, jak budou druzí na naše jednání reagovat, jak se máme zachovat v daných momentech, zda je nějak neraníme. A přitom zapomínáme sami na sebe a na to, že žijeme svůj život, ve kterém občas chybujeme, ale vždy můžeme začít odznova.

Další výzva tedy zní – ŘÍKEJTE PRAVDU. Já vííím, já víííím, mnohdy je to opravdu neuvěřitelně těžké, nechcete přijít o své milované a bojíte se jejich reakcí, ale věřte mi, že život ve lži pro vás nikdy nebude takový, jaký si ho představujete. Tak držím palce, zkuste být pravdomluvní (:.

Have you ever told a lie in your life? Or rather… when was the last time you told a lie? Why? And how many? I ask because all of the lies aren´t the same. Lies can be devided into a few groups, let me introduce you the most current ones:

• ·    THE SUPPORTIVE LIES  – your stories and experience are a bit more interesting immediately, so your surroundings will look up to you with admiration, if you´re able to act like an actor.
• ·   THE MAKESHIFT LIES – a half of the class has forgotten their exercise books at home, your alarmclock didn´t go off, you lost your diary, you was short of time (although you was watching your series whole afternoon), the bus left bust station earlier, your Internet didn´t work.
• ·    THE HEARTBREAKING LIES  - your hamster died, a hairdryer fell down to your bath, you ate a tomato that you´re allergic to.
• ·     THE EXCUSING LIES – you have to take care about your siblings, you have a lot of work to do, you get up early in the morning, parents don´t want to let you go.
• ·    THE FABULOUS LIES – when you have children or younger siblings and you want to make their childhood charming, this kind of lies is allowed (:.
• ·     THE AWE-INSPIRING LIES – when you want be authority for children on the camp, you can´t tell them that you´re afraid of the dark wood at night, right?
• ·      THE WHITE LIES – no need to come up with examples, all of us have a friend who looks great even in a potato sack and who has an amazing boyfriend/girlfriend (although you can hit the roof when you see them together because you know that your friend will be dissapointed).
• ·     THE MOST HORRIBLE LIES – what are they about? You use them if you´re too kindhearted and you don´t want to hurt others. It´s not the same type as the white lies, these are more frightening. Why? Because your surroundings can be happy, they don´t see that you´re not honest – that means you don´t hurt them, you hurt yourself. We often take so much care about other people, how they will react, how should we behave in some situations - whether we don´t wound someone. Yeah, but we forget ourselves and the fact that we live our own life with its mistakes which we make sometimes, but we can start again.

The next challenge sounds – TELL THE TRUTH. I knoooow, I knoow, it´s really difficult, you don´t want to lose your friends or partners or others and you´re so afraid of their reaction, but belive me – the life in a lie will be not the one you imagine. So fingers crossed, try to be truthful (:.

CHALLENGE No. 20 – MAKE SOMEONE´S WISH COME TRUE.

   Vzhledem k mému nedostatku času dnes jen krátce, ale výstižně, taakže – splňte někomu přání. Nebo někomu alespoň pomozte, aby se splnění svého přání přiblížil. Omlouvám se, nemám žádný návod, jak bych vám takový úkol ulehčila, budete muset zapřemýšlet sami (: .

   Jistě máte kolem sebe spoustu těch, kteří si přejí, aby se některý z jejich snů splnil, ale zdá se jim, že toho nikdy nedocílí. Občas však stojí opravdu blízko, jen potřebují trochu popostrčit nebo mít pocit, že je někdo podporuje. Na druhou stranu jsou některá přání opravdu nesplnitelná, těžko někomu zaplatíte cestu do vesmíru, ale potěšte je oklikou – kupte jim hvězdičky, které v noci svítí, aby si s nimi polepili strop. A tak podobně, zkrátka se snažte, aby se lidem kolem vás plnila přání alespoň z části díky tomu, že vás mají (:.

Okay, to be honest, I´m really short of time these days, that´s the reason why I´ll be quite brief today, soo – make someone´s wish come true. Or just help someone to approach their wishes. I´m sorry, I don´t have any clue how to facilitate you this task, you´ll have to think about that on your own (: .

I bet you have loads of those around you, who have dreams and wait for it´s coming true. Yeah, but they can have a feeling sometimes that it´s a bit impossible. True enough, though at times they need just to “force someone´s hand“ or be sure that somebody supports them. On the other hand, some of those wishes are really this kind which are hard to fulfil. For instance, you´re not able to pay somebody a journey to the universe, but make them happy in the other way – buy them those stars that glos at night – so they can stick that on the ceiling. And so on, just try to help people around you to make their wishes come true at least a bit – thanks to that they have you (:.

CHALLENGE No. 19 – LIFE IS SHORT, SPEAK FAST.

   Viděli jste někdy alespoň jeden díl Gilmorek? A víte, jakým heslem se řídí? Ó ano, přesně tímhle: „Život je krátký, mluv rychle.“ Tohle motto je jedno z mých nejoblíbenějších, ale nepřenáším ho na novou výzvu v pravém slova smyslu. Ta sice opravdu zní „život je krátký, mluv rychle“, ale nemám teď na mysli žádnou soutěž v rychlomluvě (i když zní taková myšlenka velice zajímavě).

   Takže? Život je vážně docela krátký a občas někomu nejsme schopní říct něco, co je opravdu důležité. Můžete někoho obdivovat, milovat, za něco zbožňovat. Na druhou stranu může jít i o nějakou tak trochu nepříjemnost, možná nejste s něčím spokojení nebo vás někdo zklamal, ale jste příliš dobrosrdeční na to, abyste řekli cokoli méně milého. Já vím, obě situace vás dostanou do končin, kde je těžké nacházet správná slova, ale věřte mi, že je důležité říci ostatním o vašich tajemstvích, která by měli znát, pocitech nebo radách. Někdy se totiž může stát, že mlčením nic nevyřešíte, spíš můžete všechno ještě zhoršit nebo vás bude mrzet, že jste včas neřekli, co jste chtěli. Můžete dávat druhým zbytečné naděje, můžete je dál nechávat v přesvědčení, že jsou pány zeměkoule, ale na druhou stranu někdo může čekat na vaše vyjádření nebo mu vaše slova můžou pomoct.

   Ani v nejmenším vás teď nenabádám k tomu, abyste vyběhli na ulici a smáli se holce, která si očividně zapomněla vzít k těm průhledným legínám sukni, nebo abyste kolem sebe šířili pomluvy. To ani zdaleka ne. I když vás trápí uvnitř něco méně příjemného, co chcete druhým říct, mělo by to mít mnohem hlubší charakter, víte? Ano, mluvte rychleji a s větší spontánností, ale jen se nikomu nesnažte záměrně ublížit. Doufám, že jste alespoň trochu pochopili, co jsem chtěla říct, pěkný týden přeju (: .

Have you ever seen The Gilmore Girls at least once? And do you know what is their favourite motto? Oh yeah, you´re right, this one exactly: „Life is short, speak fast.“ This motto is one of my favourite as well, but I´m not thinking about that in the same meaning now. As you already now, a new challenge sounds: „life is short, speak fast“ – yeah, fair enough, but I mean something different than a competition in a fast speech (although this thought sounds so interesting actually).

So? Life is quite short and sometimes we´re not able to tell someone what is really important. It can be something such as – you adore them, you love someone, you admire them for something. On the other hand, it can be something less nice, maybe you´re not satisfied about something or they dissapointed you, but you´re so kindhearted to say anything less charming. I know, both of the examples are hard to say, but trust me, it´s important tell others your feelings, secrets or advice. It can happen sometimes that you don´t solve a problem without words, you can rather make it worse „thanks“ to this way. You can give others wasted hopes, you can let them think about themselves that they´re leaders of the Earth, but on the other hand – maybe they´re waiting for your opinion, statement or words that can help them.

I don´t instigate you to run in the streets and laugh at a girl who forgot to dress up a skirt and went out only in those transparent leggins probably. I don´t instigate you to spread gossip around you. Really, don´t do that. Even though there is something you´re sad about or if there´s some kind of your inner trouble that you want to tell others, it should have a deeper character, you know? Yeah, speak faster and more spontaneously, but please, don´t want to hurt someone on purpose. I hope that you has cought what I wanted to say, I wish you a nice week (:.

  

CHALLENGE No. 18 – THOSE OLD PEOPLE.

   Dneska jsem byla svědkem něčeho, co mě neuvěřitelně moc potěšilo a co způsobilo, že právě teď tohle píšu. Jela jsem domů ze školy autobusem a na jedné zastávce jsem při pohledu z okna uviděla situaci, při které mi došlo, jak velkým skutkem může být i ta nejmenší pomoc. Stál tam pán, který měl s sebou tašku a očividně velmi těžký batoh. Možná nic zvláštního, ale druhou rukou se opíral o francouzskou hůl. Před ním nastoupilo pár dalších, takže tam zůstal už jen on a kluk, který nevypadal zrovna jako nějak extra ochotný. Většinou nemám o lidech předsudky, tohohle znám od vidění pár let a nemyslím si, že by ho svět kolem zrovna zajímal. Jenže tomu pánovi vzal ten těžký batoh. A když před ním tedy nastoupil a dostal se s trochou námahy na místo, poděkoval za odnesení a ten kluk se zasmál a řekl: „Není zač“. Ta krátká odpověď mi udělala nevýslovnou radost, i když jsem byla jen pozorovatel, který si jich povšimnul.

   Když jsem pak vystoupila a šla domů, měla jsem sice při dnešním teplém dni babího léta sklony k tomu, abych napsala něco ve stylu „Běžte pouštět draka.“, „Upečte štrúdl.“, „Sedněte si ven a zavřete všechno učení.“ „Projděte se ve spadaném listí.“, a tak podobně, ale pak jsem se znovu pousmála nad svým zážitkem. A proto je tady výzva, která zní: všímejte si více starých lidí. Buďte k nim pozornější a milejší. Udělejte z TAMTĚCH starých lidí TYTO staré lidi, pokud víte, jak to myslím. A nemyslím tím teď jen staré lidi na ulici. Vzpomeňte si víc i na vaše babičky a dědečky, tetičky a strýčky, všechny starší známé. Jděte za nimi na kávu nebo na čaj, klidně i na ten štrúdl (nebo ho s nimi upečte) poslouchejte jejich vyprávění, učte se trpělivě odpovídat na jejich otázky, ačkoli to je občas tak těžké. A na ty cizí se mile usmějte, pusťte je před sebe v obchodě, nechejte jim to poslední mléko nebo máslo ve slevě (třeba chtějí péct štrúdl pro své vnuky), nechte je, ať si sednou v autobuse, souhlasně pokývejte nad jejich úsměvným rozčilováním, co se týká maličkostí, určitě je to potěší. Sečteno a podtrženo – více si jich všímejte.

   Ať už chcete nebo ne, taky jednou všichni zestárneme a budeme se na svět dívat stejným pohledem jako oni, i když nám teď přijde natolik vzdálený.

I was a witness of something what really made my day today and what made me write this.  I went by bus from school and I saw a situation at a bus station, which I was watching through the window. I found thanks to that moment how magnificant act can be a little help. There was standing an elder man who has a bag and a heavy backpack. Maybe it isn´t interesting now, but he was leaning on a stick. All of the people hopped on the bus ahead of him – that means that he stayed there only with a boy who didn´t look like a helpful one. I don´t like any type of prejudice of people, but I know about that boy he doesn´t care about his surroundings. But… He took that heavy backpack. And when the old man get onto the bus and reached the seat with a bit of trouble, he said thanks and the boy laughed and told him: „It was nothing.“ That short sentence made me feel so happy, even though I was just an observer who mentioned them.

When I left the bus and went home, I had an inclination to write about something different (because of that warm day of the late summer) like – “Fly a kite.“, “Bake an apple pie.“, „Sit down outside and close everything for studying.“, “Go for a walk in fallen leaves.“  True enough, though then I smiled when I brought my experience to my mind again. That´s the reason why I´m here with a challenge which sounds: do notice old people more. Be more attentive and nicer to them. Make THESE old people from THOSE old people – if you know what I mean. I´m not writing just about those old people at the street. I mean also all of your Grandmas and Grandpas and aunties and uncles, all of your acquaintances. Go to their place and drink coffee/ tea together or go for that apple pie (you can also bake it with them), listen to their stories, learn how to answer their questions patiently, although it can be hard sometimes. And what about those who aren´t so close to you? Smile at them, tell them to go first at the supermarket, leave them the last milk or butter on offer (maybe they want to bake that apple pie for their grandchildren), let them to take a seat in bus, nod in agreement with their lovely fussing, I bet it will make them happy. All in all – do notice them.

   If you want to or not, there will be your time to get old and everyone of us will see the world from the same view like them, although it seems to us so far. 

CHALLENGE No. 17 – THE GRATITUDE LIST.

   Moje rodina. Kamarádi. Všichni, kteří mě mají rádi. Moje víra. Moje povaha, i když má nějaké mouchy (a že jich není málo). Nadšení pro všechno. Příležitosti, které mám. Pohled na svět. Každodenní vytížení (ačkoli je sem tam zbytečně velké). Místo, kde žiju. To, že jsem zdravá. Violoncello. Vánoce.

 Mohla bych pokračovat hoodně dlouho, možná ještě déle, ale hádám, že zatím nejste moc v obraze. Proč tedy ten výčet o pár řádků výš? Protože byl včera SVĚTOVÝ DEN VDĚČNOSTI. A vůbec mě nezajímá, že byl vděčnosti věnovaný oficiálně včerejšek, myslím, že není na škodu, aby se vděčnost stala základním bodem nové výzvy. Všechno, co jsem vypsala (a v čem by se dalo opravdu pokračovat několik dalších hodin), je to, za co jsem vděčná já. Jaké je ale přesné znění dalšího úkolu? Sedněte si (nebo stoupněte, klidně i dřepněte) k promyšlení seznamu (nemusí být na papíře, stačí v hlavě) všeho, za co jste vděční vy.

   Podle mě je takové zamyšlení důležité právě proto, abychom si uvědomili, jak šťastní vlastně jsme. Všechno tohle bereme jako samozřejmost, která prostě v našich životech je. Jenže to není pravda. Měli bychom být mnohem mnohem mnohem vděčnější za všechno, co nám křižuje cestu. Dokonce i za každou starost, problém nebo trápení, vždyť i díky nim rosteme a stáváme se dospělejšími. A když se naučíme být vděční též za takové situace, budeme daleko vděčnější za každou novou duhu, kdy se obloha vyjasní a nám opět bude fajn.

   Tak se do svých seznamů vděčnosti pusťte. Mohou být plné smysluplných faktů, ale také se tam může objevit třeba pohled z okna vaší kanceláře. Vážná hudba. Sníh. Momenty, které vám vykouzlily úsměv. Lívance s javorovým sirupem. Knížka, na kterou jste v poslední době narazili. Vaše zvyky. Snídaně. To, že si na vás někdo vzpomněl. Možnost cestovat. Náhodný kolemjdoucí. Dlouhé večery.  Levandule. Čokoláda. V podstatě tak obyčejný seznam může totiž zase o něco víc změnit váš postoj vůči životu, ale taky vůči všemu kolem, co si říká svět. A jestli už takový seznam máte, tak se ptám – za co jste vděční dneska? (:

My family. Friends. Everyone who loves or likes me. My faith. My character with its mistakes. Enthusiasm for everything. Every opportunity I have. My life perspective. That I´m always busy. The place where I live. Health. Violoncello. Christmas.

I would be able to continue looooong time like this (and maybe few more hours), but I guess that you aren´t in yet. Well, why those examples above? It´s simply, the reason is that it was the World Gratitude Day yesterday. And yeah, I really don´t care that the official date for gratitude was a day before today. I suppose that it´s not bad to let the gratitude stay with us the whole week. All of that I wrote a while ago is what I´m grateful for. So are you interested how a next challenge sounds exactly? Sit down (or stand up or squat, if you want) and make a list (it can be just in your mind, you don´t need any paper) of everything, YOU are grateful for.

From my point of view, thinking like this is important. We should become aware how happy we are. We take everything for granted. It´ just an ordinary part of our lives. But that´s not true. We should be more and more and more grateful for everything what come to our way - maybe it looks a bit strange, but also for each problem, sadness or worry.  Yeah, of course, you don´t see it at first, but than you find that you grow up thanks to those situations. When we learn to be grateful for those moments as well, we will be more grateful for every new rainbow when the sky is clear and we are OK again.

Come on, let´s start with gratitude lists. They can be full of meaningful facts, but on the other hand, the view from the window at your job can appear there. Classical music. Snow. Moments that make you smile. Pancakes with maple syrup. A book you have read recently. Your habits. Breakfast. That someone brought you to their mind. Travelling freedom. A stranger in the street. Long evenings. Lavander. Chocolate. A usual list like this can change your life and world attitude. And if you already have a list of gratitude, I ask you - what are you grateful for today? (:

CHALLENGE No. 16 – RANDOM ACTS OF KINDNESS.

    V týdnu jsem tak v obchodě stála v řadě s pouhopouhým rýžovým mlékem, když se najednou otočil kluk přede mnou a pustil mě před sebe. Taková drobnost, ale nesmírně mě potěšila. Dále jsem byla před několika dny svědkem něčeho podobně milého. Strhla se neuvěřitelná průtrž mračen, byla jsem opět nakupovat (shoda náhod, nemyslete si, že stále jen shromažďuju jídlo) a před vchodem stála stará babička s hromadou tašek. Bez deštníku. Když jsem pak už s nákupem odcházela, přišla k ní nějaká neznámá paní a nabídla jí, že ji odveze domů. Před pár týdny jsem taky viděla video o pár řádků níž, které mě inspirovalo k tomu, abych něco podobného vymyslela já i. Jenže jak známo, čas běží, každý z nás si stěžuje na jeho nedostatek a činy jsou fuč.

   A proto je na řadě nová týdenní výzva: dobrý skutek každý den. Neneneee, počkejte, neutíkejte, není to nic nesplnitelného, nepředstavujte si pod pojmem „dobrý skutek“ rozhazování peněz po ulici (pokud ale máte chuť, proč ne), dobré skutky se nám nabízí v podstatě na každém kroku, jen je třeba nebýt vůči nim slepý.

   Jak si ten týden dobrých skutků teda představuju? Naprosto obyčejně. Zkrátka se příliš nerozmýšlejte, když narazíte na vhodnou příležitost. Anebo vám nebráním, klidně můžete vymyslet celý seznam dobrých skutků. Kupte růži a dejte ji milé prodavačce v obchodě. Máte doma knížky, které už nebudete nikdy číst? Nechte je na lavičce v parku. Jděte číst starouškům do domova důchodců. Zaplaťte v kavárně jednu kávu navíc pro dalšího zákazníka. Umyjte někomu auto. Nechte se dobrovolně vyzkoušet a zachraňte život spolužákům. Pozvěte se na návštěvu k nemocnému kamarádovi nebo kamarádce. Přisedněte si ve škole na chodbě k někomu, kdo vypadá, že nikoho nezná. Nakupte nebo upečte něco dobrého a rozdejte to lidem bez domova. Nebo zkrátka jen řekněte paní na úřadě, která je vstřícnější než všechny ostatní široko daleko, že je milá. Cokoliv.

   Ony by dobré skutky sice měly být samozřejmostí, ale zkusme jim věnovat pozornost alespoň tento týden, den co den. A pamatujte, všechno, co uděláte pro ostatní, i když se bude jednat o sebemenší maličkost, se vám dřív nebo později vrátí (:.

I was standing in a queue with the only one rice milk last week when a boy in front of me turned around and let me go first. What a little thing which pleased me so much. My next experience is something really kind as well. It was few days ago when the really heavy rain came suddenly – I´ve been shopping again (don´t think about me now that I´m crazy about food) and an old woman has been waiting in front of an entry with loads of bags. No umbrella, of course. But the end was glamorous, some another woman offered her a lift straight home.  I´d also seen a video below weeks ago that has inspired me to think about something similar too. Yeah, but it´s known that time flies, all of us complain about it and acts are far far away.

That´s the reason why there´s a new week challenge: a random act of kindness everyday. Noooo, wait, stop, don´t go away, it isn´t anything what we aren´t able to manage. You can´t imagine under the „random act of kindness“  flipping of money in the street (but if you want to, why not), there are a lof of opportunities when you can make a random act of kindness on your every step, you just want to be not a blind one.

So how looks my imagination of this kind week?  Absolutely run-of-the-mill. Really, nothing special, just don´t think hard when you bump into a right moment, that´s all.  True enough, though you can make a list of these nice acts. Buy a rose for a lovely shop assistant. Do you have books at home you are not going to read again? Leave them on the bench at the park. Read to the aged at the old people´s home. Pay for one more coffee for the next costumer at café. Wash someone´s car. Be a volunteer for testing and save life to your classmates. Invite yourself to your ill/sick friend´s place. Do you see somebody who seems to be without a friend at school? Take a seat. Buy or bake something yummy and give it to some homeless people. Or just tell a women in  office, who is more accommodating than others, how nice she is. Whatever.

I know, the random acts of kindness should be taken for granted, but try to take heed of them at least this week, day by day. And remember, everything, what you do and make for others (it doesn´t matter if it´s a trifle or not), will come back to you once – sooner or later (:.

  I MEAN THIS VIDEO.